Dvojí občanství SR a ČR

Mnohým jednotlivcům, kteří mají jednoho rodiče občana České republiky a druhého občana Slovenské republiky, uniká, že jim ze zákona může vzniknout dvojí státní občanství – slovenské i české.

Ověření státního občanství je možné prostřednictvím osvědčení o státním občanství, které zároveň slouží jako podklad pro vydání cestovního pasu dané země.

V období existence Československé socialistické republiky (do 31. 12. 1992) bylo právní postavení občanství upraveno především zákonem č. 206/1968 Zb. o nadobúdaní a strate štátneho občianstva Slovenskej socialistickej republiky a zákonem č. 39/1969 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky.

Tyto zákony obsahovaly shodná ustanovení v § 8, která upravovala nabývání „národní“ složky občanství následovně:

§ 8 odst. 1 zákona č. 39/1969 Sb. (v SR zákon č. 206/1968 Zb.): „Dítě, jehož rodiče jsou státními občany České socialistické republiky, nabývá narozením státní občanství rodičů.“

§ 8 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb.: „Dítě, jehož jeden z rodičů je státním občanem České socialistické republiky a druhý státním občanem Slovenské socialistické republiky, nabývá narozením státní občanství České socialistické republiky, narodilo-li se na jejím území. Dítě těchto rodičů, které se narodilo v cizině, nabývá státní občanství České socialistické republiky, je-li státním občanem České socialistické republiky jeho otec. Rodiče se mohou dohodnout prohlášením učiněným do 6 měsíců po narození dítěte na státním občanství Slovenské socialistické republiky pro dítě.“

(Pozn.: Zrkadlové ustanovenie existovalo aj v slovenskom zákone pre občianstvo SSR.)

Z uvedeného vyplývá, že dítě narozené během trvání ČSSR nabývalo pouze jedno státní občanství – občanství ČSSR, a v rámci něho mělo i národní složku občanství – buď českou, nebo slovenskou, podle výše uvedených pravidel.

Tedy v období před 1. 1. 1993 dítě nemohlo nabýt současně české i slovenské občanství, ale pouze jedno – ve smyslu zákonů č. 39/1969 Sb. nebo 206/1968 Zb. v závislosti na státním občanství rodičů a místě narození.

Po zániku České a Slovenské Federativní Republiky k 1. lednu 1993 vznikly dva samostatné státy – Slovenská republika a Česká republika, které přijaly vlastní zákony o státním občanství. V případě dětí narozených po tomto datu se nabývání státního občanství řídilo výhradně právním řádem příslušného nástupnického státu, přičemž každá země uplatňovala princip ius sanguinis – tedy nabývání občanství na základě občanství rodičů.

Ve Slovenské republice tuto problematiku upravuje zákon č. 40/1993 Z. z. o štátnom občianstve Slovenskej republiky. Podle § 5 odst. 1 tohoto zákona: „Státní občanství Slovenské republiky narozením nabývá dítě, a) jehož alespoň jeden z rodičů je státním občanem Slovenské republiky, nebo b) narozené na území Slovenské republiky, jehož rodiče jsou bez státní příslušnosti, nebo c) narozené na území Slovenské republiky, jehož rodiče jsou cizími státními příslušníky a narozením nenabývá státní občanství žádného z nich.“

Z toho vyplývá, že každé dítě, jehož alespoň jeden rodič byl občanem Slovenské republiky, nabydlo státní občanství SR narozením, a to bez ohledu na místo narození.

V České republice byla právní úprava zpočátku obsažena v zákoně č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, který byl později nahrazen zákonem č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky. Tento zákon v § 4 odst. 1 stanovuje: „Dítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky.“

I český právní řád tedy vychází z principu ius sanguinis, což znamená, že dítě automaticky nabývá státní občanství České republiky, pokud je alespoň jeden z jeho rodičů českým občanem, bez ohledu na místo narození.

Na základě těchto ustanovení je zřejmé, že dítě narozené po rozdělení ČSFR, jehož jeden rodič byl občanem Slovenské republiky a druhý občanem České republiky, mohlo nabýt občanství obou států narozením – každý právní řád mu přiznal státní občanství svého občana podle vlastní zákonné úpravy.

Tím se vytvořil právní základ pro dvojí státní občanství nabyté při narození, které je v takovém případě v souladu s právním řádem obou států.

Pokud jste slovenské státní občanství po rozpadu ČSFR nenabyli, ale jeden z vašich rodičů se narodil na území Slovenské republiky, máte možnost požádat o udělení státního občanství SR na základě prokazatelného původu po předcích.